Podle evropského hodnotícího dokumentu EAD 330196-01-0604 , ohledně plastových spojovacích prvků pro upevnění systémů ETICS, je jejich hlavním úkolem poskytnout dodatečnou ochranu izolační vrstvy proti silám sání větru (silám vytrhávajícím izolační systém ze stěny budovy). Upevňovací prvky také přenášejí tepelné zatížení způsobené zahříváním a chlazením zateplené fasády. Navíc chrání před účinky nesprávné přípravy podkladu pro lepení tepelněizolačních desek, jako je nedostatečná penetrace podkladu nebo ponechání staré omítky či odlupujících se fasádních barev.Zajišťují vysokou bezpečnost montáže systému díky vysoké odolnosti vůči vytržení z podkladu, přiměřené tuhosti desky a vysokým parametrům protažení izolačním materiálem.
Dalšími funkcemi spojovacích prvků je zajištění nízké bodové tepelné vodivosti a dodatečného vyztužení celého lepeného spoje zvýšením třecích sil mezi jednotlivými vrstvami ETICS. Měli byste pamatovat, že mechanická montáž může proběhnout nejdříve 48 hodin po nalepení tepelněizolačních desek na stěnu.
Správný výběr typu upevňovacího prvku
Mechanické spojení tepelněizolačních materiálů (polystyren nebo minerální vlna) s konstrukcí obvodové stěny budovy vyžaduje plánování a vhodný výběr spojovacích prvků v závislosti na typu podkladu a tepelněizolačního materiálu.
Podklad:
- Nejprve je třeba definovat typ objektu – zda se jedná o novostavbu nebo modernizovanou budovu. U novostaveb lze předpokládat, že tloušťka lepicí malty spojující polystyrenové desky nebo vlnu s podkladem stěny je cca. 10 mm. U modernizovaných objektů je třeba na místě ověřit druh a stav podkladu a posoudit jeho únosnost (provést zkoušku vytržení). Je nutné zjistit tloušťku staré omítky a zkontrolovat její přilnavost, tím spíše, že u starších budov často chybí kompletní projektová a stavební dokumentace.
- Dalším krokem je určení kategorie podkladu A, B, C, D nebo E, ke kterému bude připevněn tepelněizolační systém ETICS, definované v EAD 330196-01-0604 – Evropském hodnotícím dokumentu „Plastové hmoždinky pro upevnění izolační vrstvy tepelné izolace vnější stěny“ (nebo v ETAG 014 – Pokyny pro evropská technická posouzení). Nová generace spojovacích prvků je navržena tak, aby splňovala požadavky na pevnost ve všech podkladech (třídy A, B, C, D, E), takže není třeba na stejný objekt používat jiné spojovací prvky pro různé podklady.
| A | B | C | D | E |
 |
 |
 |
 |
 |
| Beton C12/15 C16/20 do C50/60 |
Plná keramická cihla, plná silikátová cihla |
Dutá silikátová cihla KSL, dutá keramická cihla HLZ, porézní dutá cihla, keramický blok | Prvky na lehkém kamenivu LAC | Pórobeton AAC2, AAC7 |
Tepelněizolační materiál:
- Poté se v závislosti na plánované tepelné izolaci vybere spojovací prvek s ohledem na materiál kolíku. Pro upevnění EPS a XPS, bílého a grafitového polystyrenu se používají mechanické příchytky s plastovým kolíkem nebo ocelovým kolíkem, zatloukací nebo přivrtávané. Pro upevnění izolace z minerální vlny MW jsou vhodné pouze spojovací prvky s kovovým kolíkem. V případě některých systémů ETICS na bázi minerální vlny, např. lamelové vlny, jejich Technická posouzení doporučují i použití přítlačné desky se zvětšenou přítlačnou plochou tepelné izolace k podkladu typu TDX-90 nebo TDX-140 ( mm). Toto řešení se používá ke zvýšení odolnosti upevňovacího prvku proti protažení jeho desky měkkým tepelněizolačním materiálem.
 |
 |
| Plastový upevňovací prvek s plastovým kolíkem – FIXPLUG | Plastový upevňovací prvek s kovovým kolíkem – WKTHERM S |
- Poté se určí tloušťka tepelněizolačního materiálu.
- Důležitý je způsob montáže upevňovacích prvků. Povrchová montáž (viditelná) je charakterizována lícováním desky s povrchem z polystyrenu nebo fasádní vlny. Zapuštěná montáž (skrytá) spočívá v zapuštění upevňovacího prvku 20 mm do tepelněizolační vrstvy a jeho překrytí hotovou zátkou z příslušného tepelněizolačního materiálu – tato místa v žádném případě nevyplňujte zbytky lepicí malty. Zapuštěná instalace se provádí pomocí speciální plastové (pro EPS) nebo kovové (pro minerální vlnu) frézy. Díky tomuto řešení se získá dodatečná tepelná ochrana budovy.
 |
 |
| Povrchová montáž (viditelná) | Montáž zapuštěná (skrytá) |
Výběr délky upevňovacích prvků
Výpočet délky upevňovacího prvku vychází ze součtu tloušťky tepelné izolace (v případě zapuštěné montáže je hodnota o 20 mm nižší), tloušťky lepicí malty, tloušťky případné staré omítky (v starých budovách) a efektivní hloubky ukotvení upevňovacího prvku (hodnota vyčtená z dokumentace k produktu, pro každý upevňovací prvek může být jiná).
Výběr počtu upevňovacích prvků
Posledním krokem je výpočet minimálního počtu upevňovacích prvků na každý m2 fasádního zateplovacího systému. Jejich počet závisí na rozměrech objektu, jeho poloze, kategorii terénu či materiálu stěn a druhu použité tepelné izolace. Při výpočtovém postupu, realizovaném podle větrné normy pro větší budovy, se fasáda konkrétní budovy rozdělí na tzv. větrné zóny, kontroluje se tlak větru na každé z nich a vypočítá se počet upevňovacích prvků pro každou z nich. U drobných staveb se zjednodušeně předpokládá doporučený minimální počet upevňovacích prvků v závislosti na výšce stavby a druhu tepelněizolačního materiálu zateplovacího systému.
Potrebu použití upevňovacích prvků, stejně jako jejich typ, počet a uspořádání by měl definovat technický projekt nebo zvolený zateplovací systém na základě předpokládaných návrhových zatížení. Počet upevňovacích prvků se odpovídajícím způsobem zvýší pro okrajovou zónu fasády minimálně o 20 % a maximálně o 50 % (šířka zóny je stanovena smluvně ve vztahu k 1/8 šířky užší strany budovy; měla by být v rozmezí od 1 do 2 m).